Po absolvování grafické školy v Hellichově ulici, povití dcery a sametové revoluci jsem se rozhodla živit se samostatně, a tudíž se již nevracet zpátky do zaměstnání. Ve škole jsem studovala obor obalová technika, kde jsme konstrukčně i designově řešili všemožné obaly na nejrůznější předměty, a proto mi přišlo víc než přirozené, že se po vymýšlení „oblečků“ pro ty různé věci zaměřím na oblékání obrázků.

Člověk by neřek, kolik si toho navymýšlejí! Myslím ty obrázky. „To je moc světlé, mě spíš sluší tmavší barvy..“, „To mi nedávej.. to je pro mě moc tvrdý, líp se cejtím v něčem subtilnějším..“

Jeden by se pomát. Ale těžké to není! Každý obrázek si přesně řekne, o co mu jde. Jednou mi jedna paní řekla, že jsem moc šikovná, že se mi to povedlo, a já na to: „Ále, to nic nebylo, to si přece každý obrázek řekne, co mu sluší.“ a ona řekla: „Ano, to ano, ale na druhé straně musí být ten přijímač.“ Tak asi mám ten přijímač, nebo co.

Byl to dobrý nápad dělat „švadlenu“ obrázkům.

Miluji to čím dál víc už